﻿&editionNumber=28
&editionVolume=3542

&centralHeader="BRITOVÉ BOMBARDOVALI LUCEMBURSKO"

&mainArticleHeader="BRITSKÁ A KANADSKÁ OFENZIVA V OBLASTI SCARPE"

&mainArticleText="Zatímco německé síly ustupují pod nepřetržitými údery 3. a 4. armády po úspěšných nedávných operacích známých jako bitva u Albertu, polní maršál Haig doufá, že zasadí rozhodující úder novou ofenzivou, která dnes začala v oblasti Scarpe.
Podle britského velitelství chce Haig zvýšit tlak na stále více demoralizovaného nepřítele. 1. armáda generála sira Henryho Horna má podpořit postup 3. armády útokem na východ směrem k mohutné linii Drocourt–Quéant a připravit tak očekávaný průlomový útok proti této životně důležité německé pozici.
Útok začal dnes ráno za mrholení a tmy. 1. armáda, podporovaná mimořádně účinnou dělostřeleckou a kulometnou palebnou clonou, vyrazila ve tři hodiny ráno. Okamžitě dosáhla úspěchu, i když německý odpor během dne sílil. V době uzávěrky, po postupu téměř tří mil, drží Kanaďané linii přibližně 1 000 yardů východně od Monchy-le-Preux.
Spojenecké velitelství hlásí, že špatné počasí a nečekaně silný a rozhodný německý odpor pravděpodobně v příštích dnech postup zpomalí a značně ztíží upevnění získaného území.
Haig doufá v pokračující pomoc Royal Air Force, jejíž piloti celý den neúnavně podporují pozemní jednotky navzdory špatnému počasí. Letci řídili dělostřeleckou palbu, udržovali spojení s pozemními jednotkami, potlačovali nepřátelské dělostřelectvo a opěrné body a rozhodně zaháněli či napadali německá letadla podporující vlastní vojáky.
Pobočník 46. perutě RAF, která celý den létala se Sopwithy Camel v roli přímé podpory pěchoty, uvedl, že doufají v pokračování hlídek a podpory, pokud déšť alespoň na dostatečně dlouhou dobu ustane, aby mohly Camely vzlétnout, a oblačnost bude dost vysoko pro bezpečný let nad liniemi. Po většinu dne byla základna mraků níže než 1 500 stop, což piloty činilo velmi zranitelnými palbou ručních zbraní ze země."

&secondaryArticleHeader="Bitva o nebesa"

&secondaryArticleText="Ve střetnutí, které ukazuje pokrok moderní techniky, se nad Beugny ve Francii utkaly dvě perutě letadel pilotované hrdiny obou stran konfliktu, zatímco tisíce stop pod nimi zuřila tvrdá bitva tanků a pěchoty.
Patnáct letounů Jagdgeschwader 3 vedených německým esem Brunem Loerzerem se střetlo se 17. leteckou perutí United States Air Service, v níž létá i jednadvacetiletý Robert M. Todd. Sopwithy Camel bojovaly s Fokkery D.VII ve zmateném souboji za velmi nepříznivého poměru sil. V čele těchto moderních strojů stáli dva zkušení piloti s velmi odlišným původem.
Bruno Loerzer se narodil 22. ledna 1891 v Berlíně. Po dosažení věku pro vojenskou službu vstoupil jako důstojnický čekatel k Badische Infanterie-Regiment Nr. 112 v Mülhausenu v Alsasku, prošel vojenskou školou v Postupimi a v prvních měsících roku 1913 byl ve svém původním pluku povýšen na poručíka. V této době měl možnost absolvovat let jako cestující a zážitek jej nadchl natolik, že požádal o přeložení k pruskému armádnímu letectvu. Krátce nato byl odeslán do letecké školy závodů Aviatik v Habsheimu, kde jej cvičil další slavný pilot Karl Mohns.
V březnu 1916 dosáhl prvního vítězství a na konci roku 1916 byl povýšen na nadporučíka. V té době ještě neexistovaly stíhací perutě; piloti jednomístných průzkumných strojů létali jednotlivé hlídky na obranu vlastních průzkumných letadel a podle příležitosti přecházeli do útoku.
Když byla císařským rozkazem 1. února 1918 založena Jagdgeschwader 3, byl nadporučík Bruno Loerzer, který už měl na kontě 23 sestřelů, převelen z Jasty 26 a stal se prvním velitelem nové jednotky. Ta vznikla k podpoře německých ofenziv v letošním roce.
Robert Miles Todd měl méně vojenské vzdělání. Studoval na University of Cincinnati a Ohio State University, než v srpnu 1917 vstoupil do United States Air Service. Když se dnes oba setkali na francouzské obloze, měl Todd čtyři sestřely, zatímco zkušený Loerzer již 32.
Oba piloti létali na strojích, které jsou považovány za nejlepší v současnosti dostupné stíhací letouny.
Brzy bylo zřejmé, že zkušenosti Němců a jejich vedení v oblacích plných kulometné palby převáží. Todd i Loerzer si připsali po jednom letadle, ale když se obě perutě odpoutaly, bylo zničeno sedm Sopwithů Camel za cenu pouhých dvou Fokkerů. Todd je mezi nezvěstnými a možná padl za oběť právě svému německému protějšku.
Přeživší americký pilot hlásil, že viděl Todda nouzově přistát na německé straně linií a zdálo se, že není zraněn; německé vrchní velení to zatím nepotvrdilo. Tentýž pilot viděl Todda dosáhnout pátého vítězství, a stát se tak oficiálně „esem“.
Je tedy zcela možné, že Todd je Loerzerovou 33. obětí, protože Loerzer je nepochybně jedním z pilotů, jimž jsou dnešní německá vítězství připisována."

&fakeArticle1Header="Čestný meč pro maršála Foche"

&fakeArticle2Header="Válečná kronika"